Formy hořčíku a vstřebatelnost

Nejprve si musíme uvědomit, že ne každý potravní doplněk se správně vstřebává. Záleží na způsobu výroby a také na kvalitě, která se od různých producentů může lišit. Příliš nízká cena by měla být pro vás varováním. Předražené produkty ale nejsou apriori ty správné. Je nutné sledovat nejen formu, ale také obsah elementárního hořčíku v jedné tabletě.

Obecně platí, že vyšší vstřebatelnost mají organické formy hořčíku (chelátová podoba – glycinát, malát, apod.). Nižší vstřebatelností se vyznačují anorganické formy hořčíku – oxidy, uhličitany, sírany a hydroxidy. K těm patří většina přípravků v lékárnách a těch, které umí předepsat lékaři. Bohužel je role hořčíku v lidském zdraví lékaři a vědou spíše podceňována, protože farmaceutické firmy nemohou hořčík patentovat jako lék a možnosti zisku jsou pro ně tedy minimalizované. Z toho důvodu se ani věda – často sponzorovaná farmaceutickými firmami – nezabývá rolí hořčíku tak, jak by měla a mohla.

Proč chelátový hořčík?

Chelátový hořčík je obklopen molekulou aminokyseliny, která ho „chrání“ před reakcemi v trávicím traktu. Například u bisglycinátu je jeden atom hořčíku vázán na dvě molekuly glycinu. Chelátová vazba umožňuje hořčíku projít žaludkem bez předčasného rozpadu a lépe se vstřebat v tenkém střevě. Na rozdíl od některých forem (např. citrátu nebo oxidu) chelátový hořčík nezpůsobuje průjem ani podráždění žaludku, proto je ideální pro lidi s citlivým trávením. Navíc má glycin v bisglycinátu uklidňující účinky na nervový systém, takže tato forma je oblíbená pro podporu relaxace, spánku a zmírnění stresu.

Proč užívat hořčík?

• Hořčík podporuje metabolismus sacharidů, tuků a bílkovin, čímž pomáhá přeměňovat potravu na energii. Umožňuje správnou kontrakci a relaxaci svalů tím, že reguluje hladiny vápníku v svalových buňkách. Pomáhá předcházet svalovým křečím, napětí a únavě, což je důležité zejména pro sportovce nebo při fyzické zátěži.
• Hořčík podporuje také přenos nervových signálů a reguluje aktivitu neurotransmiterů, což přispívá k normální funkci mozku a nervů. Pomáhá zklidňovat nervový systém, snižuje stres, úzkost a podporuje kvalitní spánek.
• Přibližně 60 % hořčíku v těle se nachází v kostech, kde přispívá k jejich pevnosti a mineralizaci. Spolupracuje s vápníkem a vitamínem D, aby udržoval zdravou kostní strukturu a předcházel osteoporóze.
• Hořčík reguluje srdeční rytmus a podporuje relaxaci cév, čímž pomáhá udržovat normální krevní tlak. Snižuje riziko srdečních arytmií a podporuje zdravou funkci srdečního svalu.
• Hořčík pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi a zlepšuje citlivost na inzulín, což je důležité pro prevenci diabetu 2. typu. Podporuje imunitní systém tím, že ovlivňuje aktivitu imunitních buněk.
• Hořčík má relaxační účinky, protože reguluje NMDA receptory v mozku, což pomáhá snižovat příznaky úzkosti, deprese a podrážděnosti. Je často doporučován při problémech se spánkem, protože podporuje produkci melatoninu.

Proč máme málo hořčíku?

V půdě a v potravinách kvůli extenzivnímu hospodaření hořčíku ubývá. Ostatně jako ubývají i další živiny z potravin a přibývá nevhodných chemikálií (draslík a fosfor brání vstřebávání hořčíku do rostlin v půdě). Na množství hořčíku v těle má vliv také vápník. Pokud máme v těle nadbytek vápníku (mléčné výrobky, potravní doplňky) a hořčíku naopak málo (ideální je poměr 1:1), vápník se nerozpustí a ukládá se všude možně – v cévách, v kloubech, v ledvinách v podobě kamenů. A tak, kde jsou vápenaté usazeniny, vznikají záněty.

Na vstřebávání hořčíku mají bohužel vliv i léky. Farmaka používaná k léčbě diabetu, onemocnění srdce, při vysokém krevním tlaku, při vysokém cholesterolu, migrénách, dráždivém tračníku a pálení žáhy bohužel ochuzují tělo o hořčík a často tak symptomy zhoršují. Nejvíce ale tělo ochuzují léky, které obsahují atomy fluoru (léky na astma).

Kde hořčík pomáhá?

Alzheimerova choroba – Hořčík blokuje zánět neurologického původu, který vzniká nevhodným uložením vápníku a dalších těžkých kovů v mozku (hliník pomáhá detoxikovat náš Optisilid). Doplňováním hořčíku bráníte buněčné iontové kanály a nedovolíte tak těžkým kovům vstoupit dovnitř.
Angina pectoris – Bolest při angině pectoris způsobují silné křeče srdečních svalů, které jsou způsobeny nedostatkem hořčíku. Srdeční komory obsahují nejvyšší množství hořčíku z celého těla. Proto jeho nedostatek je pro srdce fatální.
Ateroskleróza – Hořčík napomáhá rozpustnosti vápníku a brání tak ukládání v krevním řečišti.
Artritida – Hořčík pomáhá rozpouštět vápník, který se ukládá v kloubních štěrbinách a brání tak rozvoji zánětu. Mírní i bolest.
Astma – V důsledku nedostatku hořčíku, který zapříčiňují léky s obsahem atomů fluoru, vznikají křeče hladkých svalů průdušek.
Deprese – Serotonin i dopamin je při své produkci i funkci závislý na hořčíku, ať už se tvoří ve střevech nebo v mozku.
Diabetes – Hořčík je nutný k tvorbě a sekreci inzulínu, zprostředkovává metabolismus sacharidů a umožňuje inzulinu transportovat glukózu do buněk. Bez hořčíku se glukóza a inzulín v krvi hromadí.
Onemocnění srdce – Levá komora srdce obsahuje největší množství hořčíku v těle. Většina léků, která se používá k podpoře při onemocnění srdce, hořčík z těla odvádí. Proto je nutné ho doplňovat.
Záněty – Nedostatek hořčíku a nadbytek vápníku spouštějí zánět. Ten stojí i za problémy se srdcem, infarkty a podobně. Příčinou těchto onemocnění není cholesterol, ale zánět!
Nespavost – Hořčík uvolňuje svalové napětí, které může bránit spánku.
Migréna – Nedostatek serotoninu nevede jen k depresím, ale také k migrénám. Hořčík je nezbytný při tvorbě serotoninu.

Optimag

Náš Optimag je chelátový hořčík v podobě bysglycinátu. Vstřebatelnost se odhaduje na 80–90 %, což je jedna z nejvyšších mezi všemi formami hořčíku. Tato vysoká hodnota je dána tím, že chelátová vazba umožňuje hořčíku vstoupit do buněk přes transportní mechanismy určené pro aminokyseliny, nikoli pouze přes minerální kanály, kde může docházet ke konkurenci s jinými minerály (např. vápníkem).

Jedna tableta Optimagu obsahuje 700 mg hořčíku ve formě bisglycinátu hořečnatého s 22% obsahem elementárního hořčíku (154 mg). K pokrytí denní potřeby hořčíku podle individuální potřeby stačí denně užívat 1 – 3 tablety.

ženy: cca 300 mg
těhotné ženy: cca 310 mg
kojící ženy: cca 390 mg
muži: cca 350 mg

V kombinaci s Optisilidem (křemík v podobě kyseliny orthokřemičité) a naším vitamínem C se rychleji ulevuje kloubům při artritidě i artróze. Optimag a Optisilid jsou i vhodným prostředkem na prevenci Alzheimerovy choroby. Optimag i Optisilid má velmi dobré účinky při problémech s dýcháním – nutné je ale vyloučit léky, obsahující fluor.

Optimag objednávejte na našem eshopu ZDE

The post Hořčík appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Ale já se svým technickým vzděláním, které je postaveno na logice, se nesmířím s rezignujícími odpověďmi. Už více jak 20 let se učím poznávat lidské tělo a jeho fungování. Je to dokonalý stroj, který vládne samouzdravujícími a neuvěřitelně regeneračními schopnostmi. To vím a sledovala jsem mnoho příkladů zázračných uzdravení, které vlastně tak zázračné nejsou. Protože naše tělo to umí, pokud mu ovšem nehážeme klacky pod nohy…

Můj příběh

V dávné minulosti jsem čelila silné bronchitidě, se kterou jsem si nedokázala poradit běžnými prostředky. Skončila jsem v houkající sanitce, která mě vezla do nemocnice. Doslova mi zachránili život, protože jinak bych se udusila. Poctivě jsem dodržovala všechny pokyny lékařů, přestala jsem kouřit a denně jsem minimálně hodinu i déle chodila. Do pár měsíců jsem se úplně uzdravila a vysadila jsem všechny léky. Zpětně si uvědomuju, že za atakou nemoci stála i neblahá situace soukromá i finanční. Tlak na mě byl příliš silný, a to kouření tomu nepřidávalo.

Skoro deset let bylo vše v pohodě. Jenže pak se má situace zásadně zhoršila, neustále jsem měnila práci, na soukromé frontě taky nic moc, a přestože jsem už byla dost let nekuřák, plíce se zase ozvaly. Tentokrát jsem absolvovala ambulantní léčbu – docházela jsem na kapačky.

Rekonvalescence ale byla mnohem delší než poprvé. Nemohla jsem fungovat bez inhalace kortikoidů a můj stav se nijak zásadně nelepšil. Trápil mě věčný kašel a dušnost. Opakovaně jsem si musela pomáhat nasazením kortikoidů v tabletách. Můj stav už byl chronický. Jeden známý mi tehdy poradil bezlepkovou dietu a denní doplňování vitamínu C (kyselina askorbová, míchaná s jedlou sodou). Zlepšení bylo skokové a postupně jsem se dostala do snesitelného stavu. Medrol v tabletách jsem už nepotřebovala a nastal čas na postupné vysazování inhalace kortikoidů. Snížila jsem dávky skoro o polovinu a žila jsem skoro normálně (při spirometrii jsem držela hodnoty kolem 50 %). Před svou lékařkou jsem omezování inhalace tajila. Věděla ale, že se chci kortikoidů zbavit, což považovala za pošetilé.

Pak přišel covid a zbytečné úmrtí mého otce. Celá situace byla extrémně psychicky zatěžující a můj stav se ze stabilizovaného začal měnit na akutně se zhoršující. Musela jsem sáhnout po tabletách Medrolu… Pravidelné inhalování přípravků s kortikoidy a s látkami na roztahování plic už bylo nutností. Přesto se stále kapacita plic zhoršovala. Začal mě trápit i úporný ekzém v oblasti krku a hlavy. Sípání a dušnost už bylo na denní bázi. Moje lékařka mi tvrdila, že se s tím nedá nic dělat a řešila můj stav silnějšími inhalátory. Na spirometrii jsem měla hodnoty kolem 30 %.

Celou dobu jsem se ale snažila – pracovala jsem na své psychice, abych odstranila psychickou příčinu nemocí. Posilovala jsem imunitu pomocí bylin a potravních doplňků, denně jsem užívala vitamín C a stále jsem hledala nějakou cestu ven. Lékařka mi udělala testy na imunitu a nenašla nic, co by zdůvodňovalo můj špatný stav. V zoufalství jsem udělala věc, kterou jsem měla udělat jako první – přečetla jsem si příbalový leták mého inhalátoru. A jako nežádoucí účinek velmi častý (1 z 10 pacientů) byla uváděna dušnost a sípání! Na podzim roku 2024 jsem tedy dospěla k rozhodnutí, že končím s léky a prostě se uzdravím.

Cesta ke zdraví

V té době mi také přišla do rukou kniha Zázrak jménem hořčík a tam jsem objevila, že velké množství fluoru v těle brání vstřebávání hořčíku. To má za důsledek křeče svalstva a také stahování žil, tepen a také plic. Rozhodla jsem se, že už nebudu inhalátor používat (našla jsem chemický vzorek přípravku a bylo to samé „efko“) a pokud mi bude zle, nasadím si Medrol, který přece jen neobsahuje další látky na roztahování plic apod. A současně se budu čistit, čistit, čistit. Nasadila jsem mega dávky Právenky, houby Coriolusu, několik bylinných tinktur a vysoké dávky céčka. Užívala jsem i Immun44 kvůli béčkům a Spirulinu pro její detoxikační vlastnosti. A samozřejmě vysoké dávky hořčíku (bisglycinát).

Po pár dnech užívání Právenky a dalších přípravků jsem ale onemocněla – což přikládám spuštění silné čistící reakce. Šílená chřipka, kašel, horečky. Nemohla jsem chodit, dýchat ani jíst. Zachránil mě Medrol, jehož dávkování jsem si opět zvýšila a nějaký silný inhalátor, který jsem měla doma v záloze. Trvalo to asi týden a pak se vše začalo rychle zlepšovat.

Nejprve mi začal mizet ekzém, hlavu mám už zase bez boláků a lupů. Přestalo mě bolet pod pravým žebrem, takže předpokládám, že játra už mám zase v cajku. Začala jsem postupně vysazovat Medrol, až jsem užívala jen 4 mg denně. Bála jsem se Medrol úplně vysadit, protože jsem se obávala, že mé nadledvinky po tolika letech s kortikoidy nebudou fungovat. Tak jsem zahájila druhý stupeň procesu – stimulace nadledvinek. Nasadila jsem Eleuterokok, Lékořici, Žen-šen.

Také jsem začala chodit ke své praktické lékařce, která mi udělala odběry a kontrolu všeho možného včetně EKG. Vše dopadlo k mé spokojenosti. Utvrdilo mne to v tom, že jsem zdravá, jen mě trápily nežádoucí účinky léků-inhalátorů, které jsem prostě brala zbytečně dlouho. Kvůli tomu se mi nevstřebával hořčík a stažené plíce mě trápily tou dušností. Má praktická lékařka mi také doporučila změnit lékaře. Z alergologie jsem přešla na plicní. Má to logiku, protože vyšetření mi neprokázalo žádnou alergii. Nová lékařka mi udělala dvakrát po měsíci spirometrii a už jsem na 47 %. Takže l prosincových 30 % jsem v březnu na 47 %! Lékařka mě vyslechla a pomohla mi najít inhalátor, který neobsahuje nic jiného než kortikoidy v malých dávkách. Mám ho jako zálohu a když potřebuji, tak si dávku 400 mikrogramů aplikuji. Ale dělám to stále méně a méně.

Vyplatilo se mi, že celou dobu, co jsem se posledních pár let trápila, jsem tělo posilovala bylinami a vitamíny. Podle slov mých lékařek jsem totiž zvláštní případ – při mé plicní obstrukci jsem podle nich velmi dobře adaptovaná. Nemám žádné jiné nemoci, neberu žádné léky. Já myslím, že je to proto, že jsem vlastně nemocná nebyla. Jen jsem se poškozovala dlouhodobým oslabováním organismu fluorem.

Šťastný konec?

Ještě nejsem úplně na konci – to budu, až mi budou plíce naplno fungovat. Věřím tomu, že se tak stane, protože tělo umí regenerovat úplně bez problémů. Jen ho nesmíte oslabovat chemií. Chystám se do lázní, které mi určitě prospějí. Ke kortikoidům sáhnu jen velmi sporadicky, ale ty inhalované dávky jsou tak malé, že se tím netrápím. Myslím, že do léta je už nebudu potřebovat vůbec. Stále užívám Právenku, Spirulinu, Vitamín C a Hořčík. K tomu různé bylinné tinktury. Denně si také stříkám na hrudník bylinný sprej s eukalyptem a modřínem. O víkendech pracuju na zahradě a přes týden chodím denně na procházky.

Každý se může uzdravit, jen je to běh na dlouhou trať a někdy to bolí. Vždycky můžete eliminovat chemii v jídle a omezovat zbytečné léky. Jde to, jen chtít. Ale změny musejí být postupné, pomalé a trvalé. Nikdy nevysazujte léky bez důkladného uvážení – hledejte přírodní alternativy a měňte životní styl. Jediné léky, které můžete vysadit hned, jsou léky na cholesterol. Vše ostatní s rozvahou a opatrně.

Můj příběh není návod, je to jen inspirace a důkaz, že to jde. Každý si svou cestu musí najít sám. Ďábel tkví v detailech, které znáte jen vy sami. Co jíte, čím se trápíte, jak se pohybujete. Vše musí ladit. Je jaro, to je nejlepší čas, jak začít se změnami, které vám pomohou udržet zdraví co nejdéle!

The post Jak se zbavit léků – případ „astma“ appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Jeho existence byla objevena díky nemoci námořníků. Kurděje vznikaly právě kvůli nedostatku vitamínu C v potravě. Od té doby víme, že nedostatek vitamínu C se projevuje krvácením dásní a zhoršenou imunitou. Hojí se nám hůře rány, trpí naše plíce. Existují statisíce studií o úloze vitamínu C v lidském organismu. Ale čím podrobněji je zkoumán, tím méně víme o všech důležitých interakcích, na kterých se vitamín C podílí.

Mezi jeho hlavní úlohy patří vytváření kolagenu, potřebného pro zdravé dásně, zuby, kosti a krevní cévy. V našem těle zároveň působí jako nezbytný antioxidant. Někteří odborníci uvádějí, že právě neschopnost člověka si tento vitamín tvořit, stojí za nárůstem množství infekčních nemocí. Výhodou vitamínu C je fakt, že jeho uměle vyrobená alternativa v podobě kyseliny askorbové, je tělem od přírodní podoby nerozeznatelná, a proto můžeme bez problémů vitamín C doplňovat i uměle.

Výhody pravidelného užívání vitamínu C

Vitamín C je nezbytný i pro správnou činnost mozku. Pokud tělo trpí jeho nedostatkem, snižuje se výkon mozku a v ohrožení je i mentální rovnováha. Studie prokázaly, že „céčko“ zvyšuje také odolnost proti chladu. Onemocnění jako rýma nebo chřipka často vypuknou právě kvůli prochladnutí, proto je dobré v tomto případě tělo vitamínem C dostatečně pravidelně zásobovat. „Céčko“ také snižuje hladinu cholesterolu, který přeměňuje v kyselinu žlučovou, a tím snižuje riziko vzniku aterosklerózy. Pomáhá také proti účinkům jakéhokoliv záření. Zároveň zmenšuje poškození organismu vlivem znečistěného ovzduší. U lidí trpících astmatickým onemocněním dokáže snížit frekvenci záchvatů. Studie prokázaly, že má schopnost preventivně působit proti rozvoji rakoviny!

Jaké množství vitamínu C potřebujeme?

Většina doporučeného dávkování je dost podceněná. Vychází se z nejmenšího možného množství, které snese každý zdravý organismus. Ale kdo je dnes dokonale zdravý? Faktem totiž je, že jakýkoliv chronický zdravotní problém zvyšuje potřebu vitamínu C. Dávkování je tedy velmi individuální. Předávkování se nemusíme bát, protože organismus umí přebytky vyloučit močí a stolicí.

Jak vitamín C užívat?

Běžně dostupné tablety a komerčně vyráběné přípravky jsou jako plivnutí do moře. Množství vitamínu C vychází z minimálních doporučených dávek a prakticky nic neřeší. V tabletách jsou i další přídavné látky jako barviva a pojidla a efekt je tedy minimální. Množství vitamínu C je v takových přípravcích v řádu miligramů, přičemž naše tělo v rámci prevence potřebuje 1 – 10 g denně.

Ideální je užívat přímo kyselinu askorbovou v prášku, která je na trhu běžně dostupná a schválená pro potravinářské využití. Užívat ji ale samostatně má několik nevýhod. Především můžete mít pálivější a nutkavější močení, někomu kyselina askorbová nebude dělat dobře na žaludek a na zuby. Zpracování samotné kyseliny askorbové je pro náš organismus náročnější a je zbytečně namáhavé.

Nápoj z kyseliny askorbové a jedlé sody

Smícháme-li prášek kyseliny askorbové s jedlou sodou v poměru 2/1, získáme askorbát sodný. Jeho hlavní výhodou je, že se díky němu vitamín C lépe vstřebává, má Ph neutrální, nepřekyseluje a nepoškozuje zubní sklovinu. Nedráždí tedy žaludek, není tak močopudný, při megadávkách v nemoci je snesitelnější. Kyselinu askorbovou společně s jedlou sodou a návodem na užívání najdete na našem e-shopu.

Dávkování

Každý organismus je jiný, má jiné problémy a tím pádem má i jinou potřebu vitamínu C. Na dávkování si každý musí přijít individuálně. Starší lidé potřebují „céčko“ mnohem více než zdraví a mladí. Pravidelné užívání „céčka“ se projeví na vyšší imunitě, na vyšší kvalitě kostí a kloubů a na lepším stavu cév, žil a tepen.

Pokus si první dávku nastavíte moc vysoko, může vám hrozit průjem. Proto začínewjte pomalu a postupně. Vážně nemocný člověk snese v průběhu klidně i 50 gramů kyseliny askorbové (smíchané s jedlou sodou) bez toho, že by ho obtěžoval průjem.

Lidé, kteří nemají v pořádku trávení, musí také opatrně. Pravidelné užívání „céčka“ je ale cestou, jak organismus dostat do kondice a ve spojení s křemíkem si udržet až do vysokého věku dobrou průchodnost cév a tepen a dobrou hybnost.

Pravidelné užívání „céčka“ v preventivní dávce (každý ji má jinou) doporučujeme při nemoci zvyšovat. Ve spojení s bylinami (grepová tinktura, směs bylin Zlatice Mix) tak získáváme prostředek, který může nahradit v počátcích nemoci i antibiotika.

Které potraviny jsou na vitamín C nejbohatší?

Nejvíce ho najdeme v ovoci, zelenině a bylinkách. Vařením se ale bohužel víc jak 50 % vitamínu C zničí. Proto bychom měli tyto potraviny do jídelníčku zařazovat pokud možno v syrovém stavu. Pěstujte si doma černý, červený a bílý rybíz, sbírejte rakytník a nevyhýbejte se paprice. Skvělým zdrojem jsou šípky a také obyčejné brambory. Určitě je dobré všechno zelené a nejlepší je to, co si vypěstujete sami. Takové jahody jsou prakticky superpotravinou a chutnají všem!

Koupit Vitamín C ZDE

The post Vitamín C appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Křemík je hned po železu a zinku třetím nejrozšířenějším stopovým prvkem v lidském těle. Křemík dodává pružnost, pevnost, vnější i vnitřní odolnost všem tkáním a pojivovým částem lidského těla. Pomáhá s lepším prokrvením kůže a s pružností cév. Jeho nedostatek má vliv i na tvorbu vrásek, zhoršuje kvalitu vlasů a nehtů.

Křemík ovlivňuje tvorbu kolagenu a přítomnost křemíku zároveň zvyšuje absorpci dalších minerálních prvků, např. hořčíku a mědi. Křemík se také aktivně podílí na prevenci onemocnění cévních stěn – aterosklerózy – procesu, který patofyziologicky podmiňuje řadu klinických onemocnění (ischemická choroba srdeční, ischemická cévní mozková příhoda, ischemická choroba dolních končetin).

Lidstvo se pyšní mnoha vědeckými objevy, přesto ještě dokonale neznáme ani všechny mechanismy v lidském těle. Ani křemík a jeho funkce ještě nejsou důkladně prozkoumány. Vědci se ale shodují, že křemík má nepochybně na naše zdraví pozitivní vliv. Jak už jsme ale zvyklí, vědci často přehlížejí jednoduché věci a raději zkoumají daleký vesmír nebo složité, uměle vytvořené chemické sloučeniny. Představa, že by k lidskému zdraví mohlo přispívat něco tak běžného a lehce dostupného jako křemík, vědce zatím nechává v klidu. Přesto ale bylo zjištěno, že nejlepším zdrojem křemíku pro člověka je jeho derivát – kyselina orthokřemičitá.

Kyselina orthokřemičitá, jako hlavní zdroj biologicky využitelného křemíku, má významnou roli při prevenci osteoporózy a neurologických poruch včetně Alzheimerovy choroby, je důležitá pro imunitní systém, při obnově a výstavbě kolagenových a elastinových vláken, aktivně se podílí také na prevenci aterosklerózy. Je prokázáno, že kyselina orthokřemičitá působí i jako přirozená ochrana proti toxicitě hliníku. Zvýšená hladina hliníku v lidském mozku bývá spojována s chronickým únavovým syndromem, epilepsií, poruchami pozornosti, Alzheimerovou chorobou, Guilliane-Barréovým syndromem a s dalšími poruchami.

Můžeme křemík doplňovat přirozeně, pomocí stravy?

V přírodě se vstřebatelné sloučeniny křemíku vyskytují pouze v malém množství v půdě a v povrchové vodě. Z bylin je největším zdrojem křemíku kopřiva a přeslička. Kvůli intenzivnímu zemědělství téměř většina kyseliny orthokřemičité z půdy vymizela. I to má za následek celkový nedostatek křemíku v celém potravním řetězci. Rostliny, zvířata i lidé mají tedy křemíku nedostatek.

Zastaví křemík stárnutí?

Křemík není žádný elixír mládí. Jeho doplněním jen podpoříme normální fungování těla. Tkáně se zpevní a zpružní, cévy, žíly a tepny jsou elastické a pevné. Nohy tak nebolí, pleť není vrásčitá, ale je pevná a pružná. Za normálních okolností by stačilo stravovat se pestře a kvalitně. Toxicita prostředí je ale příliš velká. Voda, půda a rostliny už nejsou tím, čím bývaly v dobách dávno minulých. Proto musíme o své stravě více přemýšlet a doplňovat to, co tělu chybí.

Optisilid!

Běžná denní doporučená pro příjem křemíku z doplňků může být až 700 mg denně ve formě kyseliny orthokřemičité. Což je cca 12 mg křemíku na kg tělesné hmotnosti a den. Náš Optisilid obsahuje v jedné tabletě 460 mg extraktu ze stonků Bambusu (Bambosa bambos) se standardizovaným obsahem Křemíku 25 % a standardizovaným obsahem Kyseliny orthokřemičité (cholinem stabilizované kyseliny tetrahydrogenkřemičité) 15%. To je tedy 115 mg křemíku a 69 mg kyseliny orthokřemičité.

Kyselina orthokřemičitá je formou křemíku, jež je dle nařízení komise (ES) č. 1170/2009, kterou lze přidávat do doplňků stravy. V nařízení se přesně povoluje forma „cholinem stabilizovaná kyselina tetrahydrogenkřemičitá“, což je kyselina orthokřemičitá.

S kyselinou orthokřemičitou pracujeme už několik let. Vyzkoušeli jsme jiný produkt, který byl v tekuté podobě. Nyní tedy přinášíme tablety, které jsou na užívání mnohem komfortnější. Účinek je ale stejný. Úleva od bolesti kloubů především v případech artrózy, zlepšení stavu cév, zlepšení stavu pleti, vlasů a nehtů. Obdobné přípravky se prodávají především v USA jako přípravky, podporující krásu. Proč ne, vždyť krása v podobě hustých vlasů, pevných nehtů a pružné pokožky, je vlastně znakem zdraví. Nezanedbatelným efektem je ale také podpora tvorby kolagenu s ohledem na pevnost a pružnost šlach, vazů a chrupavek. Na rozdíl od jiných přípravků, které jsou velmi podporované reklamou, doplnění křemíku řeší příčinu obtíží a to dlouhodobě.

Koupit Optisilid zde.

The post Křemík appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Lékař Dr. med Daphné von Boch se problematikou zabývá dlouhodobě. Tento článek byl publikován v roce 2024 v němčině v časopise „Der Europäer “ a v angličtině v časopise „New View“. Je to také úvod ke knize, která má být vydána v roce 2026 v angličtině v nakladatelství Temple Lodge a v němčině v nakladatelství Freies Geistesleben. Přinášíme zkrácenou verzi.

Potřebuje medicína expanzi?

Dnešní medicína je plná úspěchů. Každý den média informují o nových lékařských úspěších. Za posledních 70 let se rychle rozvíjela a je ve všech oblastech úspěšnější než kdykoli předtím v historii. Pokud se dnes stane nehoda: Žádný problém. Celé nohy lze sešít zpět k sobě. Srdce, plíce, játra, ledviny: všechny lze transplantovat. A i když není k dispozici ledvina, není to problém: existuje dialýza. Medicína má vše pod kontrolou. I smrt lze dnes poněkud oddálit.

Proč by se tedy měla medicína rozšiřovat a zlepšovat? Stačí jen trochu více peněz, a všechny nemoci budou poraženy. Všichni lidé budou zdraví.

Tento vývoj je velmi mladý. Začalo to v 50. letech 20. století po druhé světové válce. Lékaři byli zdrceni: už žádná cholera, žádný tyfus – tyto a mnohé další infekční nemoci byly prostě pryč. Zánět srdeční chlopně dříve znamenal smrt. Teď panák penicilinu a zánět byl pryč. Na psychiatrickém oddělení, navzdory svěracím kazajkám a maximálním dávkám prášků na spaní, zuřící oběti stále řádily. Teď tam byly psychofarmaka a nastal klid. Pacient s revmatismem trpěl bolestmi 30 let. Jedna injekce kortizonu a bolest byla pryč. Diabetici už nemuseli umírat – díky dostupnosti inzulínu. To vše bylo pro lékaře nesmírně působivé.

Tato euforie se zavedením chemoterapie poněkud vychladla: na lékařském kongresu byl prezentován případ těžce onkologického pacienta s mnoha metastázami. Zemřel po chemoterapii. Tělo bylo poté kompletně pitváno: nebyla nalezena jediná rakovinná buňka. V důsledku toho byl uzdraven – mrtvý, ale uzdravený. Teď už zbývalo jen najít správnou dávku chemoterapie: dávku, která zabije rakovinu, ale ne člověka.

Proč je dnešní medicína tak úspěšná?

Proč lze dnes například provádět transplantace srdce? Jsou dnešní chirurgové o tolik lepší než v minulosti? Ne. Chirurgické postupy spojené s transplantacemi nejsou tak obtížné. Chirurgové to mohli udělat také před 100 lety. Co jim chybělo? Technické možnosti. Při transplantacích srdce je to stroj srdce-plíce, který udržuje oběh, zatímco srdce se musí zastavit. A kdo staví tento stroj? Fyzik spolu s techniky a mechaniky, kteří uvádějí jeho myšlenky do praxe. A co dalšího transplantace vyžaduje? Imunosupresivní lék, který zabrání odmítnutí nového orgánu. Ale kdo to vyvíjí? Chemik. A co dělá doktor Jednoduše využívá výdobytky fyziky a chemie. Úspěchy medicíny jsou vlastně úspěchy přírodních věd, fyziky a chemie. Medicína jako taková se příliš nerozvinula. Jejich pokrok pochází z rozvoje přírodních věd.

Co se dělá na začátku nemoci?

Pokud například onemocní ledviny, co se dělá na začátku, aby byly opět zdravé? Nic. Neexistuje žádná terapie. Teprve když se ledviny stanou zcela nefunkčními, začne fungovat grandiózní technický aparát včetně dialýzy, transplantace atd. Medicína může zachraňovat životy. Ale léčit neumí.

Nemůže medicína léčit?

Zachránit pacienta v diabetickém kómatu dnes není nic složitého. Jedna injekce inzulínu a je zpět. To je skutečný pokrok. Ale je uzdravený? Ne. Proto musí doživotně užívat inzulín. A navzdory inzulinu nemoc dále postupuje s cévními změnami a všemi následujícími nemocemi.

Když ledviny přestanou fungovat, je pacient nasazen na dialýzu. Je pak vyléčen? Ne. Potřebuje doživotní dialýzu. A pokud dostane novou transplantaci ledviny, je vyléčený? Ne. Jestliže ledvina byla ztracena kvůli renální skleróze, bude nová ledvina také trpět renální sklerózou. Ne kvůli odmítavé reakci: Místo toho dostává pacient imunosupresivní léky. Nová ledvina ale trpí stejnou nemocí jako ta stará. To, co nemoc způsobilo, stále existuje – a není ani v nejmenším ovlivněno. Po transplantaci je pacient schopen žít, ale není vyléčen.

Když někoho bolí hlava, vezme si lék proti bolesti. Bolest odejde. Ale bolesti hlavy nejsou vyléčeny – vracejí se. Revmatista bere léky na revma, které mu vždy 30 let pomáhaly. Ale protože to jen pomohlo a neléčilo, musí to brát do konce života. Ale recidiva stále nastává. Hlubší problém medicína neřeší.

Ale v případě zápalu plic dochází ke skutečnému uzdravení. Tomu lidé léta věřili. Učiní ale antibiotika lidi opět zdravými, aby se nemoc brzy neopakovala? Ne. Antibiotikum není zaměřeno vůbec na lidi, ale výhradně na bakterie. A jak název Anti-bios napovídá, antibiotikum je namířeno proti životu. Nejen proti životu bakterií, ale i lidí. Nejedná se o vedlejší účinek, ale o hlavní účinek antibiotika. Pacient je oslaben samotným antibiotikem. Proto častá recidiva.

Celý arzenál moderní medicíny nemá žádné léky. Jsou to život zachraňující, život umožňující a život prodlužující látky – ale nejsou léčebné. Jejich úspěchy jsou pouze zlepšení.

Konečným cílem medicíny je však léčení – nikoli zlepšení. I když vyléčení není vždy možné, je třeba ho vždy hledat. Zlepšení může být až druhá volba. Medicína se odchýlila od svého primárního účelu: léčení.

Co je zdraví? Co je léčení?

Standardní lékařské práce, definují zdraví jako „stav úplné fyzické, mentální, emocionální a sociální pohody“. Ale kdo je ve stavu naprosté pohody na všech těchto úrovních? A jaký je lék na lékařské referenční práce? „Obnovení výchozího stavu“, tedy stavu před nemocí. Co se ale stane, když se obnoví „stav před nemocí“? Před nemocí musela být nějaká slabost, jinak by člověk neonemocněl. A pokud se tento počáteční stav slabosti obnoví, člověk by následně znovu onemocněl. Skutečné uzdravení tedy musí vést ke stavu, který je silnější než výchozí stav. Medicína už neví, co je zdraví a co je léčení. Proto již nemůže vést ke zdraví nebo uzdravení.

Kam medicína vede?

Díky fyzice a chemii se medicína naučila potlačovat viditelné aspekty nemoci, symptomy. Pacient se rychle cítí lépe. Symptom je však pouze projevem základního onemocnění. Nemoc samotnou však medicína neřeší. Nemoc se stává chronickou. Pacient pouze vypadá zdravě. To je však iluze: pokud je léčba zastavena, příznaky se znovu objeví. A to znamená, že léky musí být užívány znovu a znovu.

Pokud například dítě kašle (což je velmi časté, protože děti si v prvních letech života potřebují vybudovat imunitní systém), dostanou antibiotika. Chvíli je klid. Pak se kašel vrátí. Dítě dostává druhé antibiotikum. Postupem času jsou infekce častější a závažnější. Dítě dostává více, silnější léky. Postupně již nelze medikaci vysadit ani v bezpříznakových intervalech.

Medicína se v tomto případě chová jako učitel, který místo toho, aby učil dítě počítat, řeší aritmetické problémy za něho. Bakterie jsou zabity spíše antibiotikem než imunitním systémem dítěte. Dětský imunitní systém se z nemoci nic nenaučí. To je ale skutečná výzva: ne rychlé uzdravení, ale naučit se nemoc zvládnout bez pomoci „učitel“ – lékaře a léků. Medicína pro pacienta rychle a bez námahy vymizí symptomy – ale organismus se nic nenaučí a zůstává závislý na lécích.

Ve skutečnosti existuje jedna situace, kdy je nutné symptom okamžitě potlačit: pokud by tento symptom okamžitě vedl ke smrti. Pokud se někdo topí, není možné ho v této situaci učit plavat. To je skutečná síla moderní medicíny. Mezi smrtí a konvenční medikací je obvykle lepším řešením medikace. Ale jakmile je smrt odvrácena, musí být tělo vedeno tak, aby se naučilo nemoc překonávat samo. Poté, co se zachraňovaný vzpamatuje ze záchranné akce, musí se naučit plavat, aby se tato situace již neopakovala.

Moderní medicína dokáže odvrátit okamžitou smrt. Stala se z toho urgentní medicína. Přitom zachraňuje životy tisíců lidí. Zde je medicína skutečným přínosem.

Co se stane, když jsou potlačeny všechny akutní příznaky?

Pokud jsou všechny akutní příznaky, dokonce i ty, které nevedou ke smrti, rutinně potlačovány, stále více lidí zůstane nemocnými – a dokonce budou nemocnější kvůli pokračující nemoci a škodlivým účinkům léků.

V této situaci se dnes nacházíme. Nikdy v historii medicíny nebylo tolik (chronicky) nemocných jako dnes. Ještě před 100 lety chodili lidé k lékaři, když byli akutně nemocní. A jinak byli zdraví. Dnes už je málokdo zdravý. Miliony lidí musí každý den po celý život užívat alespoň jeden, ale obvykle několik léků. Projevuje se to na rostoucím pojistném zdravotních pojišťoven. Je to dáno nejen velmi vysokými cenami moderních léků a technicko – chirurgických opatření, ale také rychle rostoucím počtem chronicky nemocných lidí, kteří jsou závislí na lécích a kteří jsou v průběhu života stále více nemocní.

Není tento vysoký podíl chronicky nemocných způsoben stárnutím populace? V minulosti byli lidé staří a zdraví. Dnešní starší generace to může potvrdit při vzpomínce na své dětství. Dnes jsou pečovatelské domy plné lidí, kteří potřebují intenzivní péči. Před 60 lety tomu tak nebylo. Chronicky navíc onemocní stále mladší a mladší lidé a děti. Stále častěji se dostáváme do situace, kdy těch pár zdravých lidí už nestačí zvládat rostoucí počet nemocných. To je jeden z hlavních důvodů dnešního trvalého nedostatku lékařů a sester.

To je v podstatě opak dojmu, který vytváří moderní medicína – že díky moderní medicíně budou všechny nemoci brzy poraženy a budou jen zdraví lidé. Zdravotní stav lidstva se zhoršuje a do značné míry je to dáno i samotnou medicínou. Jde o směr, kterým se dnes medicína ubírá: ke stále častějším a závažnějším chronickým onemocněním.

Kam bude medicína směřovat dál?

Lidská bytost je v centru lékařského úsilí. Ale co je člověk? Odpověď na tuto otázku je zásadní, protože určuje terapii. Je člověk jen to, co je na něm vidět, jaký materiál na sobě nese? A je to nehmotné v něm, jako jsou pocity a myšlenky, způsobeno hmotou, látkami, jako je adrenalin, estrogen a orgánům, jako je mozek, které tuto nehmotnost produkují? Tak vlastně na lidi nahlíží moderní medicína. V úvahu se berou pouze chemické a fyzikální vlastnosti těla.

Léčba tedy spočívá v zavedení chemické látky, která způsobí požadovanou reakci, do člověka. Pokud má pacient bolesti, je mu podána látka, která bolest tlumí (ibuprofen). Pokud mu chybí žaludeční kyselina, dostane žaludeční kyselinu. Pokud je žaludeční kyseliny příliš mnoho, je pacientovi podán inhibitor žaludeční kyseliny (pantoprazol). Pokud mu chybí odpočinek, je mu podáno sedativum (Tavor®). Pokud ale trpí příliš velkým odpočinkem, je mu podávána látka stimulující mozek (Cipralex®) atd.

Tento materialistický pohled však také znamená, že se s lidmi zachází jako se stroji: pokud se něco rozbije, je to nahrazeno (transplantace orgánů). Dnes se medicína dívá i na lidi jako na zvířata. Je člověk opravdu jen zvíře bez srsti? Pokud je zvíře vážně nemocné, je zbaveno tohoto utrpení: je uspáno. Totéž se dnes praktikuje u lidí prostřednictvím eutanazie. Pokud se má narodit dítě nevhodné nebo dokonce postižené, je potraceno.  A potracené děti mohly být použity k výrobě krému na obličej, dokud to nebylo zákonem zakázáno.

Kde se berou úspěchy medicíny jako takové?

Úspěchy medicíny jsou založeny na jednostrannosti. V centru pozornosti je pouze chemicko-fyzikální část těla. To znamená, že tuto část lze dnes vlastně zvládnout. Dnes má medicína přístup k chemickým a fyzikálním aspektům pacientova těla okamžitě a přímo bez jakéhokoli zapojení. Mezi životem a smrtí, jak je ukázáno výše, to může být také nezbytné.

Odkud pochází nelidskost?

Tělo je pouze podřízenou částí celé lidské bytosti. Podstatu člověka tedy nelze uchopit pouze materialistickým pohledem. Ani člověk nemůže pochopit podstatu člověka tím, že na něj bude nahlížet jako na zvíře. Lidé v sobě rozhodně mají zvířecí prvky. Ale má také něco, co zvíře nemá – něco, co tuto živočišnost přesahuje.

Přírodní věda dokáže uchopit pouze hmotu

Medicína převzala z přírodních věd zohlednění pouze fyzikálních a chemických aspektů člověka. Předmětem bádání v přírodních vědách však není člověk jako v medicíně, ale pouze fyzikální a materiální aspekty světa. A to je jen jedna ze čtyř přírodních sil: neživá hmota. Je to viditelná část reality.

Zákony, které platí pro hmotu, však nelze aplikovat na realitu jako celek. I rostlina je prostoupena neviditelnou silou, silou života. Kromě hmotných věcí a života mají zvířata i schopnost prožívat. Má sílu vědomí, duše. Kromě toho se lidé prožívají jako nezávislé bytosti, oddělené od svého okolí. Je si vědom sám sebe. Má ego, ducha. Život, vědomí a sebeuvědomění jsou neviditelné, ale stejně skutečné jako hmota. A jejich zákony se nejen liší, ale dokonce si vzájemně odporují.

Minerální říše, jak je ve své čisté formě představována kamenem, je ve své podstatě neživá, mrtvá: nemá v sobě žádnou neviditelnou sílu. Kámen například nemá žádný konkrétní tvar a své obrysy získává pouze vnějšími vlivy: třením sousedních kamenů, vodou atd. Kameny se podle toho zmenšují a zmenšují.

Metoda fyziky a chemie – rozbor, tedy dělení na menší jednotky, měření pomocí různých přístrojů atd. – je vhodná pouze pro pochopení zákonitostí viditelné hmoty. Ani život jako takový, který se v rostlině objevuje ve své čisté podobě, není hmotou, ale neviditelnou silou, a proto nelze touto metodou zachytit. Rozdělit a analyzovat lze pouze materiál rostliny. Ale život sám se nezviditelní, ale spíše zmizí. Na váze se váží pouze materiál rostliny; život sám nemá žádnou váhu. I když je život neviditelný a nepředvídatelný, je tu a funguje.

Na rozdíl od nerostu, který je beztvarý, přebírá živý organismus, jako je rostlina, určitý tvar zevnitř. A když rostlina zemře, tato forma se rozpustí. Rozpadá se to. To znamená, že život je neviditelná síla, která drží látku rostliny pohromadě a dává jí formu.

Minerál se otěrem zmenšuje a zmenšuje. Živá rostlina se naproti tomu zvětšuje a přibývá na hmotě. Každý strom byl kdysi malým semenem. Rostlina může růst.

To je důležité zejména pro medicínu. Dnes, když se kost zlomí, je sešroubovaná. Někdy to stejně nesroste dohromady. Co se bude dělat potom? Jak kost sroste dohromady? Nevíme. Když současná medicína opustí technologie, věci se zkomplikují. Technologie zná a řídí pouze zákony mrtvé hmoty. Když se mrtvý předmět rozbije, už nesroste dohromady. Lze jej slepit pouze provizorně. Pouze živé věci mohou růst. Životní síla v kosti umožňuje, aby její části po zlomenině srostly dohromady a zahojily se. Uzdravení pochází ze síly života. Už jen z tohoto důvodu je třeba medicínu rozšiřovat: umět chápat a uplatňovat neviditelné zákony života. Pak bude medicína schopna znovu uzdravit.

V průběhu svého vývoje se lidstvo muselo oddělit od božského vedení, aby se mohlo osamostatnit. Dokud měli naši předkové vrozenou jasnozřivost, která jim umožňovala přímo vnímat duchovno ve snovém vědomí, nemohlo se to stát. V důsledku toho jasnozřivost postupně upadala. Vědomí se probudilo a smyslové orgány se staly citlivějšími na svět viditelné, mrtvé hmoty. Přemýšlením lidé poznávali přírodní zákony a jak s nimi pracovat. Postupně zapomněli na duchovní svět a stali se na něm nezávislými. Ale nemá-li se člověk ztratit ve hmotě, je čas obrátit se znovu k neviditelnému, včetně neviditelného v přírodě.

Přitom musí být zachováno bdělé vědomí a s ním i přesnost přírodní vědy a její bystrá schopnost rozlišovat. Stejně jako je možné v říši mrtvé hmoty přesně rozlišit mezi draslíkem a sodíkem díky jejich odlišným vlastnostem, dnes musí být neviditelné síly, jako jsou síly života, duše a ducha, přesně rozlišitelné jedna od druhé.

Ale jak lze uchopit neviditelné?

Neviditelné lze uchopit nezaujatým myšlením. Tuto metodu již přírodní věda aplikovala na inertní hmotu, aby nalezla síly, které na ni působí. Když například předmět spadne na zem, jsou zde dvě viditelné věci – předmět a země – které jsou v určitém vztahu: jedna padá směrem k druhé. Toto spojení naznačuje neviditelnou sílu působící na objekt zvenčí a přitahující jej k zemi: gravitaci. Přestože je gravitace neviditelná, lze ji myšlenkou pochopit.

Na druhé straně, pokud živý objekt, jako je rostlina, stoupá vzhůru, jak roste, odkazuje to na jinou sílu, která je opačná než gravitace: na sílu života. Ve stromech tato síla působí zevnitř a zvedá nad zem tuny hmoty proti gravitaci.

V přírodě tedy neviditelné síly určují hmotu – a ne naopak. Hmota, kterou lze vnímat, tak naznačuje neviditelné síly působící v ní zvenčí nebo zevnitř. Nezaujatá mysl dokáže uchopit spojení mezi různými vjemy a mentálně tak pochopit neviditelnou sílu, která v nich působí. Neviditelná síla se stává představitelnou.

Tímto způsobem se vjemy mohou stát viditelnými písmeny abecedy. Souvislost mezi písmeny, jejich pořadí, je rozumem uchopeno jako smysluplné slovo. Odhalují se vlastnosti a zákony neviditelných sil působících ve hmotě. Prostřednictvím myšlení lze neviditelné síly uchopit.

Toto „čtení v knize přírody“, fenomenologii založenou Goethem, Steiner dále rozvíjel a šířil jako duchovní vědu. Svou exaktností je vědou – a protože jejím předmětem je neviditelné, duchovní vědou. věda. Medicína musí být rozšířena o duchovní vědu, aby pochopila neviditelnou povahu člověka a byla tak schopna jej znovu uzdravit.

Dr. med Daphné von Boch

The post Moderní medicína dokáže zachránit život, ale neumí léčit nemoci appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Skoro to vypadá, že jde jen o čerpání peněz ze zdravotního pojištění za drahou diagnostiku, léky a vakcíny. Málokdo vám poví, jak hrozivým nemocem skutečně předcházet. O skutečné prevenci se mluví jen v zesměšňované esoterice a alternativě. Zkuste se před lékařem zmínit o bylinkách nebo vlivu stravy… Zcela se také zamlčuje negativní vliv dlouhodobého užívání množství různých léků. Že se vyplatí snižovat množství a dávky léků je zapovězené téma.

Zdravotnický mainstream jde v rámci prevence až do absurdit typu uřezávání zdravých prsou a vyjímání zdravých vaječníků. Je to morbidní, kruté, neúčinné a nebezpečné. Přesto se nad tím nikdo nepozastavuje a lékaři přesto ženám takové zákroky provádějí, a ještě je za to chválí.

Žijeme v době, kdy se každá informace posuzuje optikou pravdivosti, vyhodnocuje se, jestli není hoaxem. Některých podporovaných informací se to ale netýká. Jen těžko se lze zbavit dojmu, že zdravotnický mainstream ovládají firmy a společnosti, které na skutečné prevenci nemají žádný zájem. Drahé přístroje se musí zaplatit, léky se musí předepisovat a nikdo nesmí tento stroj na peníze zpochybňovat.

Místo toho, aby se ženy vedly ke zdravějšímu životnímu stylu, vysvětloval se jim vliv stresu a potlačených emocí na zdraví, apelovalo se na jejich stravu a zdůrazňoval se pozitivní vliv omezení chemie v jídle a v kosmetice, ženou se v rámci prevence rovnou pod kudlu. Zneužívá se jejich strach a obavy. Jsou to praktiky, které se nijak neliší od praktik prodejců předražených hrnců.

Média, která žijí z inzerce silných farmaceutických firem se jen málo odvažují hledat objektivitu a zhusta přebírají doslova škodlivou propagandu. Novinářské fakulty a humanitní vysoké školy chrlí absolventy bez schopnosti kriticky myslet a vlastně je na bezproblémové přebírání propagand ve všech oblastech života připravují více než dobře. Ohledně zdravotnických informací jde ale už o životy lidí.

Když vidím čtyřicátníka, který se v rámci prevence dlouhodobě láduje statiny a léky na tlak a na cukr, bolí mě srdce. Vím, že to žádná prevence není – naopak. Vstoupil do vlaku, z kterého jde jen těžko vystoupit. Místo posilování organismu ho farmakoterapií oslabuje. Stejně můžeme spekulovat o tom, jaké důsledky pro ženský organismus má zbytečné uřezávání prsou a zbavení se vaječníků. Vše v lidském těle má svou funkci a je propojeno. Když to jde, je lepší nic neodstraňovat. Vždy se vyplatí udělat maximum pro záchranu jakéhokoliv orgánu. Ale zbavovat se zdravých částí těla? To mohla vymyslet jen zcela nelidská entita.

Je to ale téma, které se nevyplácí otevírat. Před pár lety jsem kritizovala kampaň rakovinou nemocné Lucie Bitalové. Apelovala na ženy, aby chodily na prohlídky a případná rakovina děložního čípku tak byla odhalena včas. Celá kampaň ani slůvkem nezmínila nic o hygieně, sexuální střídmosti a ochraně, celé vyznění bylo nešťastné. Něco v duchu klidně žij nezdravě, hlavně choď na prohlídky. Proto jsem si dovolila na tato slabá místa kampaně upozornit. Nikdy předtím ani potom jsem nezažila takové hejty a útoky, bez možnosti jakékoliv obrany.

Holt upozorňovat lidi na SKUTEČNOU prevenci se dnes nevyplácí. Minimálně dostanete několik nálepek (konspirátor, esoterik, odpůrce vědy), které vás nadobro vyřadí ze společnosti „lepších“ lidí. Takového člověka si určitě nepozvou do mainstreamových médií dělat pořady o prevenci a zdraví. Naštěstí ale doba informačních monopolů skončila a lidi se sami mohou rozhodnout, které cestě v předcházení nemocí dají prostor. Smutné ale je, že ta méně intelektuální část společnosti je pak o to více vystavena nátlaku zdravotnického mainstreamu a platí za to častokrát i tu daň nejvyšší…

Vaše Eva

The post Není prevence jako prevence appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Zvládnou to? Američané jsou nemocní nejen šílenostmi demokratické administrativy, která postupně likviduje spravedlnost, bezpečnost a prosperitu. Američané jsou nemocní i fyzicky. Hrozivé nárůsty obezity, rakoviny a také autismu jsou pro budoucnost špatným signálem. Kdo se bude starat o autistické děti, až zemřou jejich rodiče? Pokud se nezastaví křivka počtu autistů, mířící strmě vzhůru, bude mít USA velký problém.

Mohlo by nám to být jedno, ale v USA sídlí mnoho firem, které chtějí americké praktiky, které jim zaručují obrovské zisky, přenést do celého světa. Viděli jsme to v období covidu. Je pro nás tedy životně důležité, aby se nové americké administrativě podařilo nemravně bohatým a vlivným firmám (jako je například Pfizer) přistřihnout křídla.

V USA je povinných více jak 70 vakcín pro malé děti. Očkuje se pod tvrdým nátlakem a celý systém zdravotnictví je na povinném očkování založen. Málokterý rodič si může dovolit protivit se systému. Očkují se hlava nehlava i těhotné ženy a nikdy nezapomenu na video, které na mě odněkud vyskočilo, kde se těhotná černoška brání očkování proti chřipce. Jasně nesouhlasila, přesto ji násilím naočkovali. Připomene to silně praktiky neblaze proslulého Mengeleho…

Nátlak tohoto typu k nám zatím naštěstí nedorazil. Stejně tak ve mně zanechala dojem plačící sestřička z nějaké americké nemocnice, která se snažila mladého muže uchránit před napojením na plicní ventilaci v době covidu. Věděla z praxe, že ho pravděpodobně kvůli tomu čeká jistá smrt. Neuchránila ho. O tom se také nesmělo mluvit, ale zdravotníci věděli, co plicní ventilace s lidmi dělá.

A nejde jen o očkování a nadužívání léků, jde i o stravu. Přeočkované děti dostávají ve školních jídelnách stravu plnou sacharidů a chemie. Moje známá mi vyprávěla příběh ze svého studia v USA. Část středoškolského studia absolvovala v americké střední škole a stravovala se v místní školní jídelně. Po pár týdnech otekla, bylo jí zle, nemohla spát a bolela ji hlava. Nekontrolovaně přibírala. Rodina, u které bydlela, ji zachránila život a zdraví domácí poctivou stravou. Nikdo nejen školní stravu neřeší, protože potravinářské firmy jsou stejně bohaté a vlivné jako ty farmaceutické.

Amerika byla vždy příkladem svobodné země, ale výše uvedené příklady ukazují spíše na omezení svobody v nejzákladnějších a nejpřirozenějších lidských právech. Moc se o tom u nás nemluví, protože trpíme stejným neduhem jako nebohá Amerika. Zásadní omezení svobody slova ve věcech zdravotnictví a výživy je nepopiratelné. Diskusi ve veřejném prostoru a celé zdravotnické vzdělávání si tyto obory tvrdě zprivatizovaly.

Situace se zdravím Američanů začíná být neúnosná, nemocnost proočkovaných dětí brutálně roste a lidem to začíná být podezřelé. Systému ale nelze moc utéct, dokážou to jen bohatí se svými konexemi. Ti už dávno své děti neočkují a na světlo začínají vystupovat ostrovy zázračně zdravých dětí. Srovnání tedy je, příklady táhnou a nelze tento fakt donekonečna zamlčovat.

Nově zvolený prezident se spojil s Elonem Muskem, který bojuje za svobodu slova. To je klíč k odstranění nejhorších nespravedlností, protože vznikne prostor na jejich zveřejnění a následnou férovou diskusi. A spojil se i s Robertem F. Kennedy Jr., který je obhájcem všech, kteří se bouří proti nátlaku farmaceutických firem. Uvidíme, co tento koktejl s americkým zdravím udělá. Je v tom naděje i pro nás, protože jak se jednou začne o zapovězených věcech otevřeně mluvit, nebude se už dát proces návratu ke zdraví zastavit.

V to pevně doufám…

Vaše Eva

The post Amerika je stále nemocná appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Svízel preferuje čerstvě vlhké, kypré a živinami bohaté půdy. Setkáme se s ním na okrajích lesů, rumištích, loukách či polích, kde může výrazně zaplevelit hlavně obilniny a luskoviny. Díky své odolnosti vůči zastínění roste i v hustších porostech a snadno se rozšiřuje – semeny, vodou nebo přenosem na srsti zvířat.

Svízel má dlouhý, kůlovitý kořen, který může být jednoduchý nebo větvený. Čtyřhranná lodyha je pokrytá zpětně zahnutými háčky, které mu umožňují zachytit se na okolní vegetaci. Listy vyrůstají v přeslenech, mají kopinatý až obkopinatý tvar a na povrchu drobné ostny, přičemž spodní strana je krátce chlupatá. Drobný květ má nálevkovitou korunu, která je ve středu zelenavá.

Plody svízele jsou dvounažky, jež jsou díky ostnům schopné zachytit se na oděvu nebo srsti. Jedna rostlina vyprodukuje 100 až 500 nažek, které jsou klíčivé i po delším přezimování v půdě.

Svízel přítula je ceněn v lidovém léčitelství pro své čistící a detoxikační účinky. Čaj ze svízele podporuje funkci lymfatických žláz a očistu organismu. Má močopudný efekt a je doporučován při léčbě ledvinových a žlučových kamenů, pomáhá při vodnatelnosti a chudokrevnosti. Díky obsahu minerálů, jako je vápník, železo, měď, křemík a sodík, může pozitivně ovlivnit zdraví pokožky, uvolňovat křeče a tlumit záněty. Zevně se svízel používá ve formě obkladů na rány, vředy a kožní choroby.

Tato nenápadná, ale účinná bylina má své místo jak v lidovém léčitelství, tak i jako plevel, který však má co nabídnout přírodní medicíně i modernímu životnímu stylu.

The post Svízel přítula appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Je až neuvěřitelné, jak se „vědecké“ obci podařilo lidem vnutit, že některé věci se prostě nemohou zpochybňovat a musí se k nim přistupovat jako k neměnnému dogmatu. Kdyby se tak postupovalo vždy a ve všech oborech lidské činnosti, dodnes bychom jezdili v parních lokomotivách a svítili bychom petrolejkami. Čím to je a proč právě lékařství trpí praktickým zastavením skutečné vědecké diskuse?

Můžeme spekulovat o tom, jak jsou společností přijímáni lékaři. Jistě jim neprospívá, když se z nich dělají jacísi zbožňovaní spasitelé, kteří přece nemohou dělat chyby. Neprospívá jim ani fakt, že byla prakticky sejmuta z pacienta zodpovědnost za vlastní zdraví. Jako kdyby návštěvou lékaře člověk ztrácel vlastní rozum a jen měl slepě přejímat léčebný postup, navržený lékařem. V mnoha směrech je to pro lékaře výhodné, protože nikdo nezkoumá jejich postupy a mnohé chyby se tak nikdy nepojmenují a nezkoumají. Všeobecná adorace lékařů, jako primárních nositelů vědeckého pokroku, se tak stává hlavní brzdou vědy jako takové. Protože kde se nepojmenovávají chyby a nehledají se lepší cesty, tam se zastavuje pokrok.

A jak si stojí lékařská věda? Jistě se mnohé dělá v rozvoji diagnostiky. Kdo se ale trochu orientuje v oboru, musí vidět, že lepší diagnostika vlastně není tou skutečnou prevencí. Neodbytně se tak vkrádá myšlenka, jestli náhodou ty drahé a sofistikované diagnostické metody vlastně přispívají k lepšímu zdraví pacientů. Jestli poměr cena/výkon nese v celkovém pohledu na zdraví společnosti opodstatnění.

Lékařský výzkum navíc trpí stejnými neduhy jako věda jako taková. Komplikované grantové systémy, které závisí na politických rozhodnutích, jsou často zdrojem aktivistického přístupu a vědecké zkoumání trpí i snahou vědců zkoumat podporovaná témata. V horších případech dochází i k úpravě výsledků tak, aby vyhovovaly žádoucím pohledům na věc. Špatným sluhou jsou v tomto ohledu i média. Vědecké časopisy těží z nutnosti mít citace a už nemůžeme mluvit o nezávislosti.

A to celé maximálně ovlivňuje farmaceutický průmysl. Jeho peníze jsou všude – nejen ve vědě, ale také ve vzdělávání, v médiích a v institucích, které by z logiky věci měly zůstat nezávislé. Jak si někdo může při vědomí výše uvedeného myslet, že lékařská věda nezávisle zkoumá nemoci a způsoby, jak dosáhnout zdraví? Je to prakticky nemožné.

Každý, kdo odmítá diskusi o způsobech léčby, o vakcinaci, o fungování lidského těla, vlastně říká: „Nechci diskusi, nechci pochybnosti, nechci pokrok.“ Každý, kdo takto reaguje, tak činí z několika důvodů.

Především má velký strach – padla by jistota jediné lékařské pravdy a znamenalo by to, že musí sám přemýšlet, zkoumat a převzít vlastní zodpovědnost za své zdraví.

Také nechce být označen společností za „pochybovače“ a nechce dostávat ošklivé nálepky jako „dezolát“, „nositel bludných balvanů“, „esoterik“, „blouznivec“ nebo dokonce „vrah seniorů“ či dokonce „podvodník“.

Lékaři spřaženi s farmaceutickými firmami tak dokázali něco, co je ve svobodné společnosti prakticky nemožné – vybudovali kult neomylnosti a nehybnosti, který sdílí jak občané, tak všechny instituce, které by měly být garantem nezávislého vědeckého zkoumání.

Kdo dnes věří skutečné a neuplacené vědě, stává se vyvrhelem na okraji společnosti. Když tak nad tím přemýšlím – nebylo to tak vlastně v minulosti VŽDY?

Vaše Eva

The post Věřím vědě! appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

The post Optisilid opět skladem! appeared first on Poradna zdravého životního stylu.